Jak vzniká zvon

První moment co reprezentuje jednotlivé zvony je profil ( tvar žebra). Je to nejdůležitější faktor, který ovlivňuje zvuk zvonu.

 

Toto je důležité ze dvou důvodů :

 

• V první řadě je zvon hudebni nastroj.
• Za druhé, zvon nevydává jen monotónní zvuk, ale akord.

Zvony se rozlišují podle tónu, který vydávají, průměru a hmotnosti. Hodnotí se čistota jednotlivých tónů a výsledný akord zvonu. Jádro zvonového zvuku, jeho hlavní, nosnou a také nejlépe slyšitelnou součást tvoří základní, tzv. úderový tón. Ten je provázen jak hlubším ( spodním ) tónem, tak celou řadou vyšších ( svrchních ) tónů. Tyto tři základní skupiny tónů a I tóny uvnitř řady svrchních tónů se navzájem liší tónovou polohou, silou zvuku ( hlasitost ) a dobou svého doznívaní. Při vlastním vzniku zvonu se proto musí důsledně zpočítat profil zvonu ( tvar žebra), který následně ovlivní výsledný hlas zvonu. Pokud profil z nějakého důvodu neodpovídá stanovenému akordu, zvon ve výsledku bude vydávat nevlídný zvuk pro lidské ucho.

 

Co se týče profilu zvonu, jsou o tom staleté znalosti. Svědčí o tom i tento nákres (viz dole).

             

 

Nákres představuje technické schéma, podle kterého můžeme provést nákres profilu perfektně naladěného zvonu. Takto je to zaznamenané i v enciklopedii, která byla poprvé vydaná ve Francii roku 1751 v díle od Diderote D'Alemberta.

 

S těmito technickými znalostmi se i dnes pracuje s lehkostí při vytváření plánu a nákresu složitých profilů zvonu. Co se týče výroby nových zvonů stále se vychází ze zkušeností starých dvěstěpadesát let.